Jak jsem zjistila, že jsem lesba

Coming out je opravdu hodně probírané a složité téma. Rozhodně nejde o jednorázovou záležitost, kdy člověk řekne, že je teplý svým rodičům. Procházíme coming outem celý život v nejrůznějších životních situacích. Proto jsem se rozhodla na svém blogu udělat takový malý coming out seriál :-D. Budu se v sérií článků zabývat coming outem z několika úhlů. Nejsem samozřejmě žádný psycholog nebo tak, jen můžu nabídnout svůj pohled a ukázat, jak to řeším já.
V prvním článku se budu věnovat pro mě asi nejzásadnější fázi coming outu a to vnitřnímu coming outu. Aspoň pro mě bylo přiznání si, že jsem na ženy dost komplikovaný a zásadní proces, který trval opravdu dlouho.
Co považuji za dost zásadní problém v mém vyrovnávání se se svou sexuální orientací, byl fakt, že mě hrozně dlouho vůbec nenapadla ta možnost, že bych mohla být na ženy. Sice jsem vyrostla na malém (dost maloměšťácky konzervativním) městě ale naštěstí v hodně otevřené, intelektuální a vcelku neortodoxní rodině. To, že existuje něco jako homosexualita, jsem se dozvěděla brzo a v mé rodině byla přijímána víceméně bez problému (i když vyrovnat se s tím, že zrovna jejich dcera je lesba trvalo rodičům trochu déle...ale o tom jindy). Přesto mě hrozně dlouho nenapadlo, že by se to mohlo týkat mě. Prostě vždycky jsem předpokládala, že skončím s mužem, jiná možnost neexistovala. Princezna vždycky skončila s princem, to ví každý.
Přitom už od mala jsem se svým přístupem ke klukům docela lišila. Někteří homosexuální lidi tvrdí, že poznali, že jsou teplí, tím, že už od mala měli jiné zájmy a tak. Tohle já neměla. Já byla malá princezna.  Teda když jsem byla malá, tak můj nejoblíbenější seriál byl Xena, ale myslím, že zrovna tohle až takový vliv na mou sexuální orientaci nemělo. Jinak jsem byla klasická malá holčička splňující všechny genderové stereotypy, co jsem měla :-D. Ráda jsem si hrála s panenkami, oblékala se a podobně. A kamarádila se jenom s holkami. Jen jsem neprojevovala žádný zájem o chlapce. Žádné dětské lásky nic. A vždy mě velmi silně  iritovalo, když moje kamarádky chtěly brát na naše holčicí setkání chlapce nebo se o nich bavit a tak. Moje matka si tenhle nezájem o opačné pohlaví vysvětlila zřejmě mou neobvyklou početností a cudností a velmi mě v tom podporovala. Říkala mi, že je ještě moc brzo, aby se mi někdo líbil a přijde to, až budu starší. Nepřišlo mami. Byla jsem víceméně mezi všemi svými kamarádkami známá jako ta, co se nezajímá o kluky. To byla jedna z mých charakteristik. Ale vůbec mi to nepřišlo divné. Na co nejsem moc hrdá, je, že jsem tehdy byla docela nefér k jiným holkám a hodně je odsuzovala za to, že chodí s klukama. Přišla jsem si, že jsem mnohem rozumnější a vyspělejší než holky, co ve třináctí blázní kolem kluků. Nebyla jsem...byla jsem lesba :-D.
V téhle představě, že se mi někdo bude líbit, až budu starší, jsem zůstala asi do svých čtrnácti. Já stejně od svých šesti do svých patnácti vlastně jenom četla a nežila úplně v reálném světě. Ve svém fantazijním světě jsem samozřejmě kluka měla. Takového se kterým chtěly chodit všechny holky ve třídě, ale on si vybral mě. Jinak moc jiné charakteristiky neměl. Potom kolem třinácti a čtrnácti jsem si prošla nějakým zaláskováním do herců či metalových hudebníků. I když sem tam někoho zarazilo, že svoje sešity mám polepené fotkami jen zpěvačky z kapely a ne fotkami toho kytaristy, který se mi údajně líbí. Ale zpěvačka je přece ta hlavní v kapele, proto je tam ona. A kromě toho je mnohem krásnější a zajímavější než jakýkoliv kytarista. Už tehdy se mě dvakrát různé kamarádky zeptaly, jestli nejsem lesba. A já velmi podrážděně odpověděla, že ne. Ano, sebereflexe dodnes není silná stránka mé osobnosti.
Každopádně nějaké lesbické erotické představy jsem měla už asi od dvanácti. Pamatuji si, že jsem si představovala, jaké by to bylo líbat se s ženou. A potom od čtrnácti jsem byla přesvědčená, že bych chtěla mít sex se ženou. Samozřejmě jen do té doby, než najdu toho správného muže. Tohle všechno teď zpětně vyznívá velmi vtipně. Je jasné, že jsem byla v silné fázi popírání. Přitom jsem nikdy neměla touhu zapadnout či problém s tím být jiná. Do kolektivu jsem nikdy moc nezapadala, spíš se ho držela stranou a bavila se jen s velmi úzkou skupinkou lidí. Navíc jsem vždycky chodila hodně extravagantně oblíkaná a potom se našla v různých subkulturách, takže jsem vždycky dost vyčnívala. Jen jsem prostě byla přesvědčená, že musím skončit s mužem. Taky jsem neznala žádnou ženu, která by s mužem neskončila...ani naživo, ani v knížkách a ani v televizi. Věděla jsem, že to jde, ale přišlo mi to hrozně vzdálené.
Když mi bylo kolem patnácti, tak jsem se dostala do trochu jiného prostředí. Přes internet, díky mým různým specifickým zájmům, jsem se seznámila se skupinkou starších holek, které už většinou byly na výšce a začala se s nimi kamarádit a pravidelně scházet. Ne, že by byly lesby, ale všechny byly hodně tolerantní a svobodomyslné. Zaprvé jsem si našla kamarádky, které měly stejné zájmy, četly stejné knížky, měly podobné názory a náhled na život. Zadruhé nějaké lehké erotické experimentování mezi nimi nebylo vůbec výjimkou. A mně se to líbilo. Konečně jsem byla v prostředí, kde být na stejné pohlaví nebyl problém. Hrozně moc mi to otevřelo obzory a pomohlo si vyjasnit věci, které jsem si odmítala připustit. I když žádná z mých kamarádek nebyla teplá, nebylo vůbec zvláštní, že já jsem. Bylo to úplně v pohodě a mně to posunulo dál. Poté můj vnitřní coming out proběhl dost rychle. Asi půl roku potom jsem se poprvé zamilovala do ženy a bylo to jasné. Hodně gay lidí má takový moment, kdy jim najednou docvaklo, že jsou teplí. Já to tak úplně nemám, pro mě to byl dost pomalý proces. Ale přesně si pamatuji ten moment, kdy jsem si poprvé uvědomila, že jsem zamilovaná do ženy. Vidím to dodnes, jak ona vášnivě diskutuje v nějaké zakouřené hospodě a já sedím naproti ní a říkám si "doprdele, já ji miluji". Pak už můj život nikdy nebyl stejný :-D. 
Ovšem tohle byl jen začátek. Můj proces vyrovnávání a uvědomování si sama sebe a i své orientace byl mnohem delší a komplikovanější. A vlastně trvá dodnes. Ale ten prvotní moment byl v té putyce v mých šestnácti.