Jsou heterosexuální holky lepší než lesby?

Holek na holky je málo. Zoufale málo.Většina žen, které potkáváme, jsou hetero. A prostě se někdy stane, že se do nějaké zamilujeme. Potkáme svoji vysněnou slečnu, která je krásná, chytrá, máme s ní stejné zájmy a smysl pro humor. Jenže ona k nám to samé necítí. Protože není na ženy. Někdy to může být kruté, protože ona vás má třeba taky ráda, tráví s vámi hodně času...jenom to nemyslí takhle. Pro dost holek, to bývají docela těžké zamilování přes které se těžko přenáší. Někdy s tím i máme problém, že se zamilováváme jen do hetero holek. Protože na nich prostě něco je. Nebo ne?

Jistěže někdy můžete skončit jako Cosima, které ve svém krásném francouzském štěňátku probudila její bisexualitu. Ale tak často se to nestává. Nebo někdy prostě víte, že ta holka je teplá, jenže ona si to nechce přiznat. Každopádně vždycky vám to sebere hodně času a citového vypětí. Živíte v sobě naději, kterou možná nikdy nenaplníte.Mezitím jste si mohly najít reálnou přítelkyni. 

Samozřejmě někdy je to těžké říct si, abych se nezamilovala. Ale sama dobře vím, někdy si to děláme i samy. Živíme v sobě falešnou naději a hledáme náznaky, tam kde nejsou. Někdy za to taky můžou naše hetero protějšky. Často utajíte, že se vám ta holka líbí a holt se občas stane, že si s vámi trochu hraje. I když třeba ne záměrně. Jste jí sympatická, lichotí jí to a ráda s vámi tráví čas. Tak vám tu naději trochu přiživuje. 

Ale v tom podle mě spočívá i tak trochu kouzlo hetero holek. A ten důvod, proč se přes ně tak těžce dá dostat. Je to víc vysněný vztah než reálný. Odehrává se ve vašich představách a tím pádem je ideální. Nikdy nedojde na hádky ohledně uklízení, neumýváte po ní záchod a neprobouzíte se vedle ní dvacet let každé ráno. Tak daleko to nedojde. Navždy to zůstane vztah plný vášně, zakázaného ovoce a vzrušení. I když lehce imaginární.A jednostranný.

Jinak si upřímně myslím, že kromě jejich počtu není na hetero holkách žádné magické kouzlo, které lesby či bisexuálky nemají. Je to trochu takový lesbický mýtus. A každá přece jenom nakonec chceme partnerku, která nás bude milovat stejně jako my ji. Která zůstane s námi i těch dalších dvacet let a bude se dohadovat, kdo vynese koš. 

PS: A upřímně...sex s hetero holkou nikdy není nic moc.V tom lesby vyhrávají na celé čáře.

Jak jsem zjistila, že jsem lesba

Coming out je opravdu hodně probírané a složité téma. Rozhodně nejde o jednorázovou záležitost, kdy člověk řekne, že je teplý svým rodičům. Procházíme coming outem celý život v nejrůznějších životních situacích. Proto jsem se rozhodla na svém blogu udělat takový malý coming out seriál :-D. Budu se v sérií článků zabývat coming outem z několika úhlů. Nejsem samozřejmě žádný psycholog nebo tak, jen můžu nabídnout svůj pohled a ukázat, jak to řeším já.
V prvním článku se budu věnovat pro mě asi nejzásadnější fázi coming outu a to vnitřnímu coming outu. Aspoň pro mě bylo přiznání si, že jsem na ženy dost komplikovaný a zásadní proces, který trval opravdu dlouho.
Co považuji za dost zásadní problém v mém vyrovnávání se se svou sexuální orientací, byl fakt, že mě hrozně dlouho vůbec nenapadla ta možnost, že bych mohla být na ženy. Sice jsem vyrostla na malém (dost maloměšťácky konzervativním) městě ale naštěstí v hodně otevřené, intelektuální a vcelku neortodoxní rodině. To, že existuje něco jako homosexualita, jsem se dozvěděla brzo a v mé rodině byla přijímána víceméně bez problému (i když vyrovnat se s tím, že zrovna jejich dcera je lesba trvalo rodičům trochu déle...ale o tom jindy). Přesto mě hrozně dlouho nenapadlo, že by se to mohlo týkat mě. Prostě vždycky jsem předpokládala, že skončím s mužem, jiná možnost neexistovala. Princezna vždycky skončila s princem, to ví každý.
Přitom už od mala jsem se svým přístupem ke klukům docela lišila. Někteří homosexuální lidi tvrdí, že poznali, že jsou teplí, tím, že už od mala měli jiné zájmy a tak. Tohle já neměla. Já byla malá princezna.  Teda když jsem byla malá, tak můj nejoblíbenější seriál byl Xena, ale myslím, že zrovna tohle až takový vliv na mou sexuální orientaci nemělo. Jinak jsem byla klasická malá holčička splňující všechny genderové stereotypy, co jsem měla :-D. Ráda jsem si hrála s panenkami, oblékala se a podobně. A kamarádila se jenom s holkami. Jen jsem neprojevovala žádný zájem o chlapce. Žádné dětské lásky nic. A vždy mě velmi silně  iritovalo, když moje kamarádky chtěly brát na naše holčicí setkání chlapce nebo se o nich bavit a tak. Moje matka si tenhle nezájem o opačné pohlaví vysvětlila zřejmě mou neobvyklou početností a cudností a velmi mě v tom podporovala. Říkala mi, že je ještě moc brzo, aby se mi někdo líbil a přijde to, až budu starší. Nepřišlo mami. Byla jsem víceméně mezi všemi svými kamarádkami známá jako ta, co se nezajímá o kluky. To byla jedna z mých charakteristik. Ale vůbec mi to nepřišlo divné. Na co nejsem moc hrdá, je, že jsem tehdy byla docela nefér k jiným holkám a hodně je odsuzovala za to, že chodí s klukama. Přišla jsem si, že jsem mnohem rozumnější a vyspělejší než holky, co ve třináctí blázní kolem kluků. Nebyla jsem...byla jsem lesba :-D.
V téhle představě, že se mi někdo bude líbit, až budu starší, jsem zůstala asi do svých čtrnácti. Já stejně od svých šesti do svých patnácti vlastně jenom četla a nežila úplně v reálném světě. Ve svém fantazijním světě jsem samozřejmě kluka měla. Takového se kterým chtěly chodit všechny holky ve třídě, ale on si vybral mě. Jinak moc jiné charakteristiky neměl. Potom kolem třinácti a čtrnácti jsem si prošla nějakým zaláskováním do herců či metalových hudebníků. I když sem tam někoho zarazilo, že svoje sešity mám polepené fotkami jen zpěvačky z kapely a ne fotkami toho kytaristy, který se mi údajně líbí. Ale zpěvačka je přece ta hlavní v kapele, proto je tam ona. A kromě toho je mnohem krásnější a zajímavější než jakýkoliv kytarista. Už tehdy se mě dvakrát různé kamarádky zeptaly, jestli nejsem lesba. A já velmi podrážděně odpověděla, že ne. Ano, sebereflexe dodnes není silná stránka mé osobnosti.
Každopádně nějaké lesbické erotické představy jsem měla už asi od dvanácti. Pamatuji si, že jsem si představovala, jaké by to bylo líbat se s ženou. A potom od čtrnácti jsem byla přesvědčená, že bych chtěla mít sex se ženou. Samozřejmě jen do té doby, než najdu toho správného muže. Tohle všechno teď zpětně vyznívá velmi vtipně. Je jasné, že jsem byla v silné fázi popírání. Přitom jsem nikdy neměla touhu zapadnout či problém s tím být jiná. Do kolektivu jsem nikdy moc nezapadala, spíš se ho držela stranou a bavila se jen s velmi úzkou skupinkou lidí. Navíc jsem vždycky chodila hodně extravagantně oblíkaná a potom se našla v různých subkulturách, takže jsem vždycky dost vyčnívala. Jen jsem prostě byla přesvědčená, že musím skončit s mužem. Taky jsem neznala žádnou ženu, která by s mužem neskončila...ani naživo, ani v knížkách a ani v televizi. Věděla jsem, že to jde, ale přišlo mi to hrozně vzdálené.
Když mi bylo kolem patnácti, tak jsem se dostala do trochu jiného prostředí. Přes internet, díky mým různým specifickým zájmům, jsem se seznámila se skupinkou starších holek, které už většinou byly na výšce a začala se s nimi kamarádit a pravidelně scházet. Ne, že by byly lesby, ale všechny byly hodně tolerantní a svobodomyslné. Zaprvé jsem si našla kamarádky, které měly stejné zájmy, četly stejné knížky, měly podobné názory a náhled na život. Zadruhé nějaké lehké erotické experimentování mezi nimi nebylo vůbec výjimkou. A mně se to líbilo. Konečně jsem byla v prostředí, kde být na stejné pohlaví nebyl problém. Hrozně moc mi to otevřelo obzory a pomohlo si vyjasnit věci, které jsem si odmítala připustit. I když žádná z mých kamarádek nebyla teplá, nebylo vůbec zvláštní, že já jsem. Bylo to úplně v pohodě a mně to posunulo dál. Poté můj vnitřní coming out proběhl dost rychle. Asi půl roku potom jsem se poprvé zamilovala do ženy a bylo to jasné. Hodně gay lidí má takový moment, kdy jim najednou docvaklo, že jsou teplí. Já to tak úplně nemám, pro mě to byl dost pomalý proces. Ale přesně si pamatuji ten moment, kdy jsem si poprvé uvědomila, že jsem zamilovaná do ženy. Vidím to dodnes, jak ona vášnivě diskutuje v nějaké zakouřené hospodě a já sedím naproti ní a říkám si "doprdele, já ji miluji". Pak už můj život nikdy nebyl stejný :-D. 
Ovšem tohle byl jen začátek. Můj proces vyrovnávání a uvědomování si sama sebe a i své orientace byl mnohem delší a komplikovanější. A vlastně trvá dodnes. Ale ten prvotní moment byl v té putyce v mých šestnácti.

Youtube lesbické království

Pro lgbt menšinu je někdy bohužel typická osamělost. Je hodně obvyklé, že neznátě nikoho jiného, kdo by byl transgender, jste jediný gay v rodině a podobně. Může se stát, že jste jediná šestnáctiletá lesbická holka na malém městě, tak jako jsem byla já. Tehdy mi hrozně pomohl internet. I když v době, kdy jsem procházela coming outem, tak moc lesbických blogů, filmů ani seriálů neexistovalo, tak stejně to bylo lepší než nic. Sledovala jsem všechny díly L wordu, i když byl hrozný a byla ráda, že vidím ženy, které to mají stejně jako já. A nejvíc jsem milovala Imagine me and you (vlastně pořád miluji...i když je to hrozný kýč, tak je to podle mě pořád nejlepší lesbický film, co kdo natočil).
Dnes už mi není šestnáct a žiju jinde. I přesto mám občas někdy pocit, že jsem opuštěná malá lesba. Když mám tento pocit, tak se začnu koukat na svoje oblíbené youtube páry. Jsou zamilované, vtipné, chytré a spolu. Proto jsem se rozhodla zde představit svoje tři nejoblíbenější.Samozřejmě jich sleduji mnohem víc, někdy udělám asi další díl. Ale toto je výběr toho nejlepšího podle mě.

3. Ally Hills a Stevie Boebi

Tento pár je na posledním místě, protože spolu začaly chodit teprve nedávno. Stevie je jedna z prvních lesbických vlogerek, které jsem začala sledovat. Stevie se mi líbila, protože byla hodně otevřená a sebevědomá. Tehdy ještě chodila se Sarah (která se tu určitě taky objeví, protože mám na ni enormní crush). Potom se rozešly, což mě mrzelo. Ale pak se daly dohromady Ally a Stevie. Yey! Ally jsem předtím znala díky jejím písničkám jako Coming out song nebo How to know if a girl is a lesbian. Jsou spolu hrozně roztomilé a dávají na web sladká zamilovaná videa s píničkami.

2. Kaelyn a Lucy

Asi tak dva roky zpátky jsem narazila na coming out video Lucy, které mě hrozně nadchlo. Tehdy jsem hodně hledala lesby, které jsou holčičí typy jako já a z Lucy jsem byla nadšená. Pak jsem objevila, že má youtube kanál spolu se svou přítelkyní Kaelyn a zjistila jejich hrozně příběh. Přijde mi to jako taková romantická pohádka 21. století. Lucy a Kaelyn se potkaly přes tumblr a zamilovaly se. Lucy žila v Anglii a Kaelyn v Americe. Na takovou dálku se jim podařilo udržet vztah kolem tří let, i když se viděly jen několikrát za rok. Dneska už spolu bydlí a budou žít šťastně a do smrti. Díky internetu a moderním technologiím.

1. Rose a Rosie

 Tohle je můj úplně nejoblíbenější pár na youtube a možná vůbec. Jsou vtipné, jsou sexy, jsou chytré a mají spolu skvělý vztah. Nevím, se kterou bych chtěla chodit víc. A která je víc jako já (tady se projevuje trochu můj fetiš, že se mi líbí holky, co jsou mi podobné - vzhledově i povahově). No asi jste pochopili, že Rose a Rosie mám opravdu hodně ráda.  Taky se mi líbí, že rozvrací mýty o bisexualitě, protože Rosie je bisexuálka, která skončila v manželství se ženou. A obě mají skvělý módní styl, takže se kromě rozplývání nad tím, jak jsou spolu sladké, můžu inspirovat i jejich outfitem :-D. Protože jsou to moji miláčci, tak dostanete dvě videa místo jednoho. Jedno je trailer na jejich youtube a kanál druhé je jejich svatební video.

Bonus: Aby to nevypadalo, že nějak diskriminuji butch lesby (no v tomto článku trochu ano), tak přidávam ještě jeden svůj oblíbený gay kanál. Sice ho vedou, taky dvě lesby, ale nejsou pár. Jde o Button and Bly, které cestují různě po světě a dělají z toho videa. Pro milovníky cestování jako jsem já, je to skvělý kanál. A jsou sexy. Navíc se se ve volném čase obě natáčejí, Button dělá kameramanku nebo fotografku a Bly většinou zvukařku. A mě ženy, co umí s filmovou technikou, prostě hrozně přitahují :-D. Takže pokud máte rádi cestování a potetované ženy, tak koukněte tam. 

Jak poznám, že je lesba?

První otázka, která začne pronásledovat každou holku potom, co se vyoutuje. Jak poznám že holka, co se mi líbí, je taky na holky?
No...blbě. Samozřejmě bych tu mohla vypsat spoustu stereotypů, že ji poznáte podle toho, jaké má hodinky a podobně. Ale vzhledem k tomu, že já sama chodím nejženštěji oblíkaná ze všech svých (heterosexuálních)  kamarádek, tak nějak hádám, že to úplně neplatí.

Samozřejmě pokud patříte mezi gay Avengers a máte tu nejslavnější superschopnost zvanou gaydar, tak jste bez problémů. V tom případě nemusíte číst dál a můžete jít do svého gay ráje. Nebo mi napište soukromou zprávu a já vám budu posílat fotky holek, co se mi líbí a vy mně zpátky zpětný rozbor její teplosti.
Jak jste asi pochopili, já gaydar nemám. Ani ten nejmenší. Zřejmě je to tím, že mám neblahý zvyk všechno naprosto přehnaně analyzovat. I když si myslím, že je nějaká holka teplá, tak si začnu říkat a co když...a možná...a nevím. Nebo naopak, když to vypadá, že je spíš hetero, tak začnu...třeba se nevyoutovala, třeba je bi. Prostě hrůza. Můj mozek je můj největší nepřítel. A než si prostě všechno desetkrát promyslím, tak se dotyčná slečna stihne vdát a mít tři děti.

Taky jde se té holky natvrdo zeptat. To je asi nejjednoduší metoda. Ale případně taky nejvíc bolestivá, když vás slečna odmítne.
Proto vám dám návod, jak to dělám já. Internet. Moje orientace zvětšila mé internetové schopnost zjistit všechny možné informace o pěkné holce online na takovou úroveň, že bych směle mohla začít pracovat pro špionážní službu. Nejdřív je důležité zjistit, jak se jmenuje. Pokud se vám nestává, že si vybudujete crush na holku, která vedle vás jela předevčírem v tramvaji nebo se na vás usmála na ulici (jako mně), tak tohle není takový problém. První zastávka je potom facebook. Ideální je, když ji znáte natolik, abyste si ji mohli přidat. Bohužel většina lidí si nechává kolonku "Mám zájem o:" prázdnou, takže na to musíte jít nepřímo. Zúčastnila se Prague Pride? Nebo Mezipater? Dobré znamení. Taky ale může jít jen o hetero holku, co podporuje gay práva. Zvlášť Mezipatra jsou v poslední době spíše hipster akcí než gay akcí. Ne že by mi to vadilo. Je to super, že se víc a víc heterosexuálů zúčastňuje gay akcí. Jen mi to zhoršuje randění.

Dobré je hledat menší gay akce, které znají většinou jen zasvěcení. Byla na Freedom night. To už je větší indikátor teplosti. Lajkuje queer spolek své univerzity. Ještě lepší! Dobré je se taky podívat na filmy a seriály, co se jí líbí. Pokud má neobvyklou koncentraci lesbických postav ve svých oblíbených filmech nebo seriálech, tak to něco znamená.
Někdy je ovšem lepší taky prohledat jiná sociální média. Já třeba osobně mám ve zvyku dávat osobnější věci na instagram nebo na tumblr, protože tam mám méně lidí a není to tolik oficiální. Nejlepší je na tohle tumblr. Už to, že ho má, známená šedesáti procentní šanci, že je na ženy. Tumblr je lesbický ráj. Většina lidí má ve zvyku tam sdílet vcelku osobní věci, takže nakonec tam objevíte i něco o vztazích nebo fotku dvou líbajících se žen (nebo muže a ženy....nebo dvou mužů...to je potom trochu matoucí). Každopádně ne každý chce tomu věnovat tolik času. A taky se může stát, že se na tu holku moc upnete a ona vás skoro ani nezná. To může vést k různým trapasům...

Jestli jste více romantický typ než já a máte rádi ve vztazích tajemství, tak můžete prostě vsadit na vzájemnou chemii. Mně osobně to přijde podobný druh magie jako gaydar, ale jsou lidi, kteří tvrdí, že to funguje.  Důležité je ale poznat, že ta chemie tam není jen z vaší strany. Což je věc se kterou já dlouhodobě bojuji.

Jak je vidět nabalování žen je boj. Nikdy si nemůžete být jistí, která žena je na ženy a která je na vás jen milá. Taky se může stát, že i když vypátráte, že váš objekt zájmu je na ženy, tak zjistíte, že ale není na vás (I´ve been there...). Proto si nakonec dáme takovou veselou písničku, která je sice plná stereotypů, na které nadávám, kudy chodím...ale je chytlavá, vtipná a jsou tam dvě pěkné holky.

Představení

Na začátek jsem se rozhodla napsat článek, kde bych tento blog představila. Podle názvu je asi jasné, že bude věnován především ženám na ženy. Já sama jsem lesba a většinu svého života se potýkám s tím, že mám pocit, že je spousta věcí, které nemám, s kým probrat. Ať se nám to líbí nebo ne, tak být na stejné pohlaví sebou nese nějaké odlišnosti a věci, které heterosexuálové nepochopí. Proto jsem se rozhodla založit tento blog. Je to taková moje teplá kamarádka.
Takže to je hlavní účel. Sdružovat ženy co jsou na ženy, abychom zde mohly probírat naše problémy a starosti. Na druhou stranu ale nečekejte, že vše, co sem napíšu, platí pro všechny queer ženy na planetě. Budu psát o sobě a o svých zážitcích a pocitech. Jiné holky to můžou prožívat úplně jinak.

No a co když jste heterosexuální? Samozřejmě já nemůžu ovlivnit, kdo bude číst můj blog a budu ráda za každého čtenáře. Pokud jste zvědaví s otevřenou myslí a zajímá vás, jak se žije lidem s jinou orientací, tak jste tu vítáni.